|
|
Significance of protein phosphorylation for bacterial cell
Gregorová, Michaela ; Branny, Pavel (vedoucí práce) ; Lišková, Petra (oponent)
Fosforylácia - najčastejšie sa vyskytujúca posttranslačná úprava, plní významnú úlohu v mnohých bunkových procesoch baktérií. Baktérie obsahujú enzýmy, ktoré majú na starosti pripojenie fosfátovej skupiny (kinázy) aj enzýmy s reciprokou aktivitou (fosfatázy). Reverzibilná fosforylácia a defosforylácia proteínov sú základom prenosu signálov z okolia do vnútra bunky. Modifikácia špecifických aminokyselín má za následok zmenu aktivity cieľového proteínu, jeho stability či lokalizácie v rámci bunky, alebo môže ovplyvniť jeho interakciu s ďalším partnerom. Bakteriálne bunky sú vďaka komplexnému systému týchto fosforylačných kaskád, schopné sa veľmi efektívne prispôsobovať meniacim sa podmienkam prostredia.
|
|
|
Bazální membrána a úloha matrix metaloproteináz v průběhu embryonálního hojení ran
Kadlčíková, Dominika ; Šindelka, Radek (vedoucí práce) ; Tolde, Ondřej (oponent)
Proces hojení je atraktivním tématem biologie a medicíny. Existují dva typy mechanismu zacelování ran - u embryí a u dospělých jedinců. V případě embryonálního hojení je celý děj podstatně zjednodušen a zrychlen. Nežádoucí zápalová reakce, vyskytující se u dospělců, je v podstatě eliminována a rána je zhojena bez jizev. Lepší porozumění embryonálního hojení by mohlo vést k efektivnější léčbě úrazů, popálenin a chronických ran u lidí. Velmi důležité je studium molekulárních mechanismů procesu hojení také v souvislosti s pochopením regulace rakovinného bujení. Hojení ran připomíná v mnoha ohledech embryonální vývoj. U toho jsou klíčové tělní osy pro prostorově regulovanou aktivaci vývojově důležitých genů. V této práci byla testována hypotéza, že i orientace vedeného zranění je důležitá pro polaritu a motilitu buněk a při zavírání rány hraje roli, zda je zranění vertikální či horizontální. Významnou částí hojení i rozvoje rakoviny je degradace bazální membrány (BM) a extracelulární matrix (ECM). Ta je spuštěna koordinovaným působením několika tříd enzymů. V této práci byly studovány matrix metaloproteinázy (MMP) a jejich úloha v embryonálním hojení ran. Jedná se o enzymy důležité nejen při hojení, ale i v rozvoji rakoviny. U embryí drápatky vodní (Xenopus laevis) byly na základě RT-qPCR a RNA-Seq...
|
|
|
Studium interakce inzulinu, IGF-1/2 a analogu IGF-1 s receptory inzulinu a IGF-1
Chrudinová, Martina ; Ryšlavá, Helena (vedoucí práce) ; Liberda, Jiří (oponent)
Inzulinu podobné růstové faktory 1 a 2 (IGF-1/2) jsou peptidy vykazující strukturní homologii s inzulinem. Jedná se o jednořetězcové peptidy, které se inzulinu podobají jak aminokyselinovou sekvencí, tak svou terciární strukturou. Hlavní funkcí těchto látek je stimulace buněčného růstu, proliferace a diferenciace. Jak inzulin, tak inzulinu podobné růstové faktory zprostředkovávají svou funkci pomocí membránových receptorů, konkrétně inzulinového receptoru, vyskytujícího se ve dvou izoformách (IR-A a IR-B), a IGF-1 receptoru. Jedná se o receptory s tyrosinkinasovou aktivitou, vyznačující se shodným podjednotkovým a doménovým složením. S aktivací receptorů je bezprostředně spojeno spuštění dvou vnitrobuněčných signálních drah. PI3-K/Akt signalizační dráha se podílí na transportu glukosy do buňky, stimulaci proliferace či inhibici apoptózy. Ras/MAPK dráha se podílí především na buněčném růstu a diferenciaci. Vzhledem k podobnosti jak všech tří ligandů, tak i zmíněných membránových receptorů, může každý ligand více či méně aktivovat různé receptory a s nimi spojené signalizační dráhy. Dochází tedy k určitému překryvu funkcí inzulinu a obou IGF, stejně jako jejich receptorů. Na odlišení funkcí vyvolaných jednotlivými ligandy má jistě určitý podíl rozdílná tkáňová distribuce IGF-1 receptoru a obou...
|
|
|
Analogy insulinu s řetězcem A prodlouženým o doménu D proteinů IGF-1 a IGF-2
Povalová, Anna ; Stiborová, Marie (vedoucí práce) ; Dračínská, Helena (oponent)
Insulin a insulinu příbuzné růstové faktory 1 a 2 (IGF-1 a -2) tvoří spolu se svými receptory komplexní systém, který ovlivňuje jak bazální metabolismus sacharidů, lipidů a bílkovin tak i buněčný růst, proliferaci, diferenciaci a apoptózu. Poruchy v působení insulinu a faktorů IGF mohou vést k závažným onemocněním jako je cukrovka či rakovinné bujení. Obě tyto choroby v současnosti představují jedny z největších zdravotních hrozeb pro světovou populaci. Insulin i oba IGF vyvolávají své biologické efekty prostřednictvím vysoce podobných receptorů, kterými jsou dvě isoformy receptoru insulinu (IR-A a IR-B) a receptor pro IGF-1 (IGF-1R). Na tyto receptory se hormony vážou s různými afinitami a vyvolávají rozdílné, ale i částečně se překrývající efekty, ať už metabolické (převážně insulin) nebo růstové (IGF i insulin). Pro pochopení mechanismu působení insulinu a IGF je důležité porozumět, které oblasti ve struktuře hormonů jsou důležité pro vazbu na receptory a pro vyvolání specifických účinků. Jednou z oblastí, kterou se insulin a IGF výrazně liší, jsou D-domény IGF-1 a -2, které zcela chybí v insulinu. Z těchto důvodů jsme se rozhodli připravit analogy insulinu s prodlouženým řetězcem A o D-domény IGF či jejich fragmenty s cílem definovat vliv těchto domén na vazebnou specificitu vůči receptorům...
|
host ::
RSS.